Příprava a realizace pasivní dřevostavby
29. září 2021
Požadavek
na podstatně důkladnější a propracovanější návrh pasivní dřevostavby pokračuje
celkem přirozeně i v další etapě, kterou je vlastní příprava stavby.
Ing. Martin Růžička
Příprava pasivní dřevostavby
Požadavek na podstatně důkladnější a propracovanější návrh pasivní dřevostavby pokračuje celkem přirozeně i v další etapě, kterou je vlastní příprava stavby. Tedy etapa, která probíhá ještě hlavně mimo vlastní místo stavby. Perfektní a bezchybné projektové podklady nemusí být zárukou kvalitně provedené stavby, na základě podkladů je stavbu třeba náležitě připravit a zabezpečit.
Obecně platí zásada, že pokud možno vše je potřeba vyřešit v teple, v suchu a na papíře. Ze stavařiny známé "s tím si realizace poradí" je špatné v případě jakékoli stavby. U pasivních staveb může mít velice nepříjemné dopady a důsledky. Realizace ze své podstaty je náročný proces - je ovlivněna místem, klimatickými podmínkami a řadou dalších faktorů. Zbavovat se odpovědnosti v přípravě a přesouvat jí dále do realizace a na stavbu nedává žádný smysl a svědčí to rovněž o neprofesionalitě předchozích fází procesu.
Realizace stavby
Pasivní stavby vyžadují zvláštní přístup i ve fázi realizace a provádění. V celku však nejde o náročnější nebo komplikovanější procesy. Jsou ovšem jiné, než na které jsme z běžné stavební praxe zvyklí. Jiné jsou pracovní postupy a rovněž jejich pořadí a vzájemná provázanost. Pasivní stavba by měla být vždy vnímána jako komplex, kde vše se vším souvisí a vzájemně se ovlivňuje (jakási paralela s přírodou a jejím fungováním). Jakákoli změna či nedostatek se pak projevuje na kvalitě a fungování celku. Tuto skutečnost není třeba vnímat jako negativum, naopak, je to přirozené chování celku a je to jistě výzva vydat se po cestě tím správným směrem.
Realizace nízkoenergetické a pasivní dřevostavby znamená pečlivost, odpovědnost a dobré řemeslo. Od řemeslníka očekáváme, že dokáže poznat, měl-li by navazovat na nekvalitní nebo nedokončenou předchozí práci a stejně tak by měl být schopen rozpoznat, jestli jím provedená práce, byť precizní, nezkomplikuje práci těm, kdo přijdou po něm. Podmínku, že svoje vlastní řemeslo zvládá dobře, by snad nemělo být třeba ani zmiňovat. Reálná situace v našem stavebnictví je však taková, že je třeba tuto věc nejen zmínit, ale dokonce zdůraznit. Dřevostavby, a pasivní dřevostavby zvlášť, jsou na dobrém a poctivém řemesle přímo závislé a snad představují i pro obrodu řemesel alespoň ve svém oboru, jisté východisko a naději. Pokud tedy platí, že poptávka vyvolává nabídku.
Pro realizaci pasivních dřevostaveb máme potřebné znalosti a dovednosti, potřebné materiály a komponenty, máme dobré nářadí a pracovní pomůcky. Z tohoto pohledu máme pro správné provedení stavby vše potřebné. Jako ale sebelepší suroviny nejsou zárukou, že na konci bude dobré jídlo, a zásadní podmínkou je dobrý kuchař, potřebujeme i při stavbě někoho, kdo funguje jako jakýsi sjednocující prvek, někoho, kdo dává věci do pohybu a ví, co je třeba udělat. Někoho, kdo má dostatečné znalosti a jehož cílem je celek, který bude dlouho a dobře sloužit a naplní očekávání, která do něj vkládáme.
Čerpáno z knihy Ing. Martin růžička, Moderní dřevostavby, Praha 2014, s. 49-51.