Optimalizace návrhu

15. září 2021

Optimalizace návrhu je pasivní stavby proces, kdy hledáme to nejlepší řešení pro konkrétní stavbu v konkrétních podmínkách parcely a při konkrétních požadavcích a možnostech investora. 

Ing. Martin Růžička

Optimalizace návrhu je pasivní stavby proces, kdy hledáme to nejlepší řešení pro konkrétní stavbu v konkrétních podmínkách parcely a při konkrétních požadavcích a možnostech investora. To, co je vhodné v jednom případě, nemusí být vůbec vhodné, nebo je zbytečné, v případě jiném. Výsledkem optimalizace je řešení, ve kterém nic nechybí, ale také není nic zbytečně navíc.

Optimalizace je proces - máme dány cílové parametry a hledáme takové řešení, které je nejlépe splní. Jakkoli by měly být optimalizovány všechny druhy staveb a řada dalších procesů a činností, v případě pasivních staveb jde o nutnou podmínku.

V souvislosti s optimalizací se objevují otázky a z nich vyplývající zadání pro řešení, jimiž jsme se dosud nezabývali. Častá je otázka, zda to či ono nelze udělat levněji, samozřejmě při zachování potřebných parametrů a vlastností, a ušetřené prostředky přesunout naopak do částí, které jsou v případě pasivních staveb, na rozdíl od staveb dosud běžných, nové anebo navíc (více tepelné izolace, lepší okna, systém řízeného větrání atd.).

Pro návrh a především právě jeho optimalizaci vznikl software PHPP, který je významným pomocníkem jednak pro vyhodnocení a posouzení dané varianty, ale zkušenému architektu či technikovi také napoví vhodné úpravy či alternativy lépe splňující zadání. Je potřebné, aby návrh domu s pomocí PHPP prováděl architekt, často s pomocí technika, už na úrovni architektonické studie, která musí u pasivního domu zohledňovat podstatně více aspektů a souvislostí, než jsme dosud zvyklí.

Už v rámci architektonické studie je třeba ověřit velikost a orientaci prosklených ploch, stanovit množství tepelných izolací v jednotlivých částech stavby a určit systém větrání, vytápění a ohřevu vody, včetně velikosti a umístění agregátů, a rovněž trasování hlavních vzduchotechnických rozvodů. Pokud architektonická studie tyto atributy nezohledňuje a není jimi určována, je vlastně špatně a další fáze dokumentace se budou muset od studie v různé míře odlišovat. Studie se stane něčím, co není možné dále použít a stává se tak zbytečnou.

Naopak kvalitní architektonická studie vytváří dobrý základ a koncept, který je v dalších fázích dokumentace pouze dopracováván a upřesňován, k zásadním změnám nedochází.

Obrázek z úvodu článku zobrazuje postup při návrhu pasivního domu. Postupujeme v logickém sledu jednotlivých kroků a v uzavřeném cyklu, a to opakovaně, tedy po jakési pomyslné spirále. Upřesnění v jedné části má totiž dopad do již řešených. Počet úrovní spirály závisí na konkrétním případu - složitosti a náročnosti domu a samozřejmě i na zkušenosti tvůrců a spolupráci návrhového týmu.

Osvícený investor a architekt přizvou už ve fázi zadání stavby realizační firmu. Zde se dostáváme do jistého konfliktu se současnou praxí v ČR, kdy je klient, s projektem v ruce, vržen do stavební reality, musí hledat firmu, která podle projektu a daného rozpočtu (v tom lepším případě) stavbu realizuje. Toto řešení dává snad investorovi jistou svobodu dalšího rozhodování a snad i možnost dosažení příslibu nižší ceny, z hlediska optimalizace to však nemusí být nejvhodnější postup a investor až v průběhu stavby může zjistit, že jeho volba, často pouze na základě cenové nabídky, a tedy papíru popsaného čísly, nebyla správná. V případě jiného produktu, který je třeba nejprve navrhnout, a poté reálně vyrábět, se téměř vždy shodneme, aby výrobce byl přizván hned od počátku a mohl přispět svojí znalostí a zkušeností. V případě tak vysoce integrálního díla jakým je stavba, postupujeme ale často odlišně.

Ve vyspělém světě se častěji setkáváme s praxí, kdy v podstatě jediným partnerem a garantem klienta je architekt, který pak také stavbu realizuje prostřednictvím jím vybraných firem a dodavatelů, čímž svoji práci, i práci jím vybraných dodavatelů, garantuje a nese za ně odpovědnost. Tento způsob lze považovat za logický a především u malých staveb typu rodinného domu má smysl. Zdatná a zkušená realizační firma může do celého procesu vnést mnoho pozitivního. Stavět ji pouze do pozice "rukou bez mozku", vyžadovat od ní realizaci stavby přesně podle návrhu a projektů, které nemusí být nutně optimální, může mít svá úskalí. Takový postoj by snad měl jisté opodstatnění v případě, že autor návrhu přebírá veškerou odpovědnost za stavbu, pokud je v souladu s návrhem a projektem realizována.

Má-li však realizační firma svojí odpovědnost, což je zcela v pořádku, je rozumné a vlastně nezbytné, poskytnout jí potřebné pravomoci. Pak je logické, že by se měla účastnit celého procesu od samého počátku a aktivně se na něm podílet. Významným aspektem je i již zmíněná otázka ceny. Pokud od počátku pracuje tým ve složení stavebník, architekt (projektant) a realizační firma, a je jasně dané zadání ceny stavby, nemůže dost dobře dojít k situaci, kdy klient po zhotovení projektu začíná obcházet jednotlivé firmy, aby se postupně dozvídal, že reálná ceny stavby je podstatně vyšší, než s jakou "pracoval" architekt. Stavebník se musí tak jako tak rozhodnout pro konkrétní realizační firmu, stejně tak, jako se rozhoduje pro konkrétního architekta. Jde jen o to, v jakém časovém okamžiku procesu toto rozhodnutí učiní.

Čerpáno z knihy Ing. Martin růžička, Moderní dřevostavby, Praha 2014, s. 47-48.