Konstrukce krovu
25. května 2021
Konstrukce krovu celkem ničím nepřekvapí.
Ing. Martin Růžička
Konstrukce krovu
Konstrukce krovu celkem ničím nepřekvapí. Můžeme je rozdělit do dvou základních skupin:
- šikmé střechy standardních tvarů (sedlové, valbové, stanové, pultové),
- ploché střechy, jejichž konstrukce je pak hodně podobná, ne-li shodná, s již popsanou konstrukcí stropu
Šikmé střechy
Asi nejběžnějším typem šikmé střechy u nás je sedlová střecha o sklonu cca 20-45° se skládanou taškovou krytinou. Konstrukce krovu nebo jeho části pak zároveň tvoří obvodovou obálku obytného podkroví a jsou tedy na ni kladeny podobné požadavky jako na obvodovou stěnu.
Samozřejmě že není žádný důvod, proč bychom u TBF měli při konstrukci krovu postupovat jiným způsobem a používat jiné průřezy prvků, než na jaké jsme zvyklí u stěn a stropů. Pro konstrukci krovu platí stejné zásady, používáme stejné nářadí apod. Fošna samozřejmě neumožňuje klasické trámové spoje (plátování, čepování apod.) a proto na počátku mohli mít tesaři, dosud zvyklí na trámy, s fošnovým krovem jisté problémy.
Pozornost si zaslouží dva základní detaily šikmé střechy: uložení krokve na obvodovou stěnu a detail hřebene. V případě TBF nepoužíváme pozednici, protože k tomu není důvod. Stěna je ukončena standardním zdvojeným vrchním prahem a na něj se přímo ukládá krokev. Detail uložení je pak doplněn svislým blokem, který svazuje krokve mezi sebou zároveň s prahem, a tedy obvodovou stěnou. Blok a krokev jsou propojeny hřebíky, a stejně tak blok, krokev a vrchní práh stěny. Tím je zaručen dostatečně pevný a tuhý spoj. Blok zároveň uzavírá prostor, do něhož se bude vkládat tepelná izolace.
Detail hřebene je jakousi libůstkou TBF. Na rozdíl od trámového stropu, kdy jsou krokve v hřebeni pouze spojeny anebo uloženy na vrcholovou vaznici, u TBF používáme vždy hřebenový prvek, na který jsou krokve z obou stran napojeny. Hřebenový prvek nemusí být nutně podepřen ― pak je pouze vzpírán krokvemi, které ale zároveň příčně ztužuje a provazuje. Hřebenový prvek však může být také vrcholovou vaznicí, a potom podepřen být musí. I v případě vrcholové vaznice se detail uložení chová výrazně jinak než vrcholová vaznice u trámového krovu, kde jsou krokve uloženy na vrcholové vaznici a přenáší do ní primárně svislou podporovou reakci, vrcholovou vaznici tak pouze zatěžují.
V případě TBF je vrcholová vaznice krokvemi rovněž vzpírána, podpírána, a krokve jsou pak namáhány také normálovou silou. Obecně jsou v rámci TBF prvky krovu efektivněji využity a jejich dimenze pak vycházejí příznivěji než u trámových prvků. Vlastní konstrukce je rovněž tužší.
Podobným způsobem vytváříme konstrukci valbových nebo stanových střech.
Odvětrání šikmých střech
Šikmé střechy jsou většinou navrhovány a prováděny jako odvětrávané, především v případě standardní skládané (taškové) krytiny.
Ploché střechy
Konstrukci ploché střechy můžeme v podstatě rozdělit na dvě základní části:
- Konstrukce ploché střechy, která má mnohem blíže ke konstrukci stropu než ke konstrukci šikmé střechy.
- Vlastní skladby a souvrství ploché střechy, kde nejvýznamnější vrstva je hydroizolační. Hodně důležité bude rozhodnutí mezi variantou difúzně uzavřené nebo difúzně otevřené skladby konstrukce. Od tohoto rozhodnutí se odvíjí řešení jednotlivých vrstev.
I v případě ploché střechy vytváříme minimálně poslední vrstvu hydroizolace s určitým sklonem, většinou minimálně 1,5 %. V rámci konstrukce tedy musíme na vnitřní straně vytvořit vodorovný povrch, na vnější straně pak požadovaný spád. Toho lze dosáhnout různým způsobem:
- Nosný konstrukční prvek uložíme vodorovně a spád vytváříme v dalších vrstvách konstrukce.
- Nosný prvek uložíme ve spádu a ostatní vrstvy tento spád kopírují. Vodorovné plochy v interiéru pak dosahujeme zavěšeným podhledem.
- Konstrukce dřevostavby je vodorovná a spád vytvoříme např. pomocí spádového polystyrenu, který je možné objednat u dodavatele přímo na míru konkrétní střechy. Toto řešení se uplatňuje nejčastěji v případech požadavku na viditelné stropní prvky.
Obousměrný spád bychom mohli vytvořit i pomocí spádované betonové vrstvy, což je celkem běžné řešení u zděných staveb. U dřevostaveb sice také možné, a je to pak otázka vhodného dimenzování nosných prvků, vzhledem k hmotnosti takové vrstvy a vnášíme tím do stavby další mokrý proces. Běžně se proto tento způsob nepoužívá.
Hodně diskutovaným a důležitým aspektem ploché střechy je nutnost / vhodnost jejího odvětrání.
U difúzně otevřených skladeb plochých střech volíme vždy odvětrávanou mezeru a odvětrání vrstvy pod hydroizolací. Na rozdíl od šikmých střech, kde je odvětrávací efekt podpořen jednak výškovým rozdílem mezi okapem a hřebenem a také často výrazně vyšší teplotou v odvětrávací mezeře než v okolním prostředí. Vytvářet však složitě a nákladně odvětrávací mezeru, aniž je zaručeno její fungování, nemá smysl. Nefunkční odvětrávací mezera ploché střechy pak dokonce může pro konstrukci a stavbu představovat i vážné riziko. Pouze vodorovná odvětrávací mezera sama od sebe fungovat nebude a v takovém případě je třeba zvažovat i difúzně uzavřenou variantu konstrukce, která odvětrávací mezeru nevyžaduje, anebo je nutno odvětrávací efekt pouze vodorovné mezery dále podpořit.
Čerpáno z knihy Ing. Martin Růžička, Moderní dřevostavba, Praha 2014, s. 20-23.