Konstrukční ochrana dřeva

8. června 2021

Hlavní zásady byly již uvedeny, tedy ochrana před vlhkostí i před přímým slunečním svitem.  

Ing. Martin růžička

Hlavní zásady byly již uvedeny, tedy ochrana před vlhkostí i před přímým slunečním svitem. Jak tyto zásady v praxi naplnit?

Přesahy střech

Již naši předkové věděli, že je vhodné nejdříve vodu ze střechy odvést mimo vlastní dům, a pak ji pouštět dále pomocí žlabů, svodů apod. Přesah střechy může také velice účinně chránit fasádu před účinkem většiny dešťů a před slunečními paprsky v letním období, kdy je sluníčko vysoko a i relativně malý přesah střechy může dobře zastínit okna v podkroví.

Současný trend navrhování bezpřesahových střech má snad kromě architektonického výrazu také dopady technické a finanční.

  • Vodu ze střechy odvádíme buď přímo nad obvodovou stěnou anebo těsně kolem ní, což vede ke konstrukčně složitým a jak technicky, tak finančně náročným detailům, s vysokým rizikem omezené životnosti a následných poruch.
  • Nelze využít stínícího efektu přesahu střechy a je pak nutné investovat do předokenních žaluzií či jiného způsobu efektivního zastínění oken.
  • Fasáda není chráněna ani před nejběžnějším a nejmírnějším deštěm.

Upravený terén kolem stavby

Upravený terén by měl být vzdálený 200 - 300 mm od spodní hrany dřevěné konstrukce, včetně např. dřevěné fasády. Logická, jednoduchá, v praxi však často porušovaná zásada. V případě požadavku na zvýšení úrovně upraveného terénu vůči dřevostavbě je pak nutné dřevěnou konstrukci řádně izolovat proti vlhkosti. Fasádní dřevěný plášť by měl výše uvedenou zásadu respektovat vždy a za všech okolností.

Odvětrání a proudící vzduch

Proudící vzduch je jedním z nejefektivnějších, nejlepších a nejlevnějších způsobů izolace staveb proti vlhkosti. Především u spodní stavby a obecně v částech stavby ve styku s terénem je zajištění trvalého odvětrání těchto částí často dosti náročné, jak technicky, tak finančně. Lze však očekávat, že se tyto jinak jednoduché a především účinné systémy využívající proudící vzduch začnou opět využívat ve větším měřítku, byť na jiné technologické úrovni a s jinou mírou jistého technického vtipu, než v předešlé generaci.

Odvětrání a proudění vzduchu kolem konstrukce

Stavby obecně, a dřevostavby zvlášť, nemají rády, jsou-li v nich nějaké uzavřené prostory, dutiny apod., které není možné odvětrávat a kudy neproudí vzduch. Odvětrání zabezpečujeme dvěma základními způsoby.

  • Pomocí prostého odvětrání daného prostoru, kdy většinou proti sobě a s co největším výškovým rozdílem umisťujeme vstupní a výstupní otvory a jimi je prostor trvale anebo v určitých intervalech provětráván.
  • Pomocí odvětrávací mezery, kterou umisťujeme většinou na vnějším líci obvodového pláště (fasády, střechy). Její fungování je většinou založeno na principu komínového tahu, kdy se s rozdílnou výškou mění tlak vzduchu, a tento rozdíl, umocněný rozdílnou teplotou rovněž v závislosti na výšce anebo na rozdílu teplot na různých koncích dutiny, vyvolává proudění vzduchu.

Pro správné odvětrání a jeho funkci musí mít odvětrávací dutiny dostatečnou šířku. Čím delší je dutina a čím hrubší jsou její povrchy, tím by měla být také širší, aby byly eliminovány ztráty třením vzduchu vlivem povrchů. U dlouhých, úzkých a hrubých dutin může být proudění vzduchu omezeno anebo zcela zastaveno. Je třeba se rovněž vyvarovat tzv. falešného tahu, tzn. bočního přisávání vzduchu mimo určené místo vstupu vzduchu do dutiny, který může výrazně omezit tahový efekt, na kterém je funkce odvětrávací dutiny založena.

Úprava ústí mezery

Sebelepší dutinu můžeme zcela vyřadit z provozu, jestliže např. zakryjeme jeden z jejích konců a tak zabráníme proudění. Podobného efektu můžeme dosáhnout osazením nevhodným typem mřížek, které sice na jedné straně zabraňují, aby do dutiny vnikal hmyz, ptáci nebo menší hlodavci, na druhé straně však mohou výrazně zmenšit průtočný profil mezery a tím i její funkci. V případě ochranných mřížek je třeba profil vlastní dutiny v místě mřížky úměrně zvětšit. Mřížka může způsobit komplikace i v zimním období, kdy na ní namrzá vlhkost. Ta pak i na dlouhou dobu může zcela vyřadit mezeru z funkce. U otevřeného otvoru nebo mezery, tedy bez mřížky, dojde za stejných podmínek pouze k omrznutí okrajů otvoru, ale odvětrání jako takové funguje dál.

Průchodnost odvětrávací mezery

Velmi dobře navržená a provedená dutina také může být zcela a natrvalo vyřazena z provozu, jestliže je byť v jediném místě přerušena a proudění vzduchu je zabráněno. Už při návrhu dutiny tedy nutno brát v úvahu, aby k takové situaci nemohlo dojít ani při montáži, ani v rámci provozu stavby.

Na odvětrání má také vliv množství tepelné izolace a druh vnějšího povrchu dutiny. Ovlivňují je také teplotní rozdíly:

  • mezi teplotou v dutině a teplotou vzduchu mimo dutinu. Pokud jde např. o jižní fasádu, pak v případě oslunění a tepelně vodivého povrchu fasády může být teplota v dutině i výrazně vyšší než teplota venkovního vzduchu (známé např. ze šikmých střech, kdy na spodním líci tašek může být teplota i přes 80 °C). Tyto rozdíly samozřejmě efekt proudění vzduchu výrazně umocňují.
  • rozdíly mezi teplotou na počátku a konci dutiny. Pokud vrchní konec dutiny bude přímo osluněn, teplota vzduchu pak bude výrazně vyšší než např. teplota u terénu, kde fasádní dutina začíná, navíc pokud bude ještě něčím zastíněná.

Teplotu v dutině ovlivňuje i míra zaizolování konstrukce. Čím lépe bude konstrukce zaizolována, tím méně tepla projde do odvětrávané dutiny a tím méně podpoří efekt odvětrání (zimní období). Na první pohled snad paradoxně, jinak ale zcela logicky, s rostoucí měrou a kvalitou zaizolování stavby je třeba zvětšovat dimenzi odvětrávaných mezer.

Odvětrání uzavřených prostor

Typickým příkladem prostoru, kde je podmínka dostatečného provětrávání naprosto zásadní, je prostor pod domem v případě založení pomocí Crawl Space. Dalším příkladem takového prostoru jsou novodobé půdy, či spíše jejich torza, která vznikají z původního prostoru vymezeného krovem, z něhož však větší část tvoří obytné podkroví. A právě zbytek půdy pod vrcholem střechy je tím prostorem, jehož odvětrávání je často opomíjeno. Chci-li nějaký prostor provětrávat, musím z něj vzduch nejen odvádět, ale rovněž ho do něj přivádět. Odvětrávaný hřeben šikmé střechy po většinu roku ze své podstaty podpořené konstrukčním řešením (většina systémů střešní krytiny nabízí odvětrávaný hřeben střechy) zajistí potřebné odvětrání, tedy odvod vzduchu z předmětného prostoru. Pokud však do téhož prostoru nebudu zároveň vzduch přivádět, nejlépe pak z co nejnižšího místa vzhledem k hřebenu, k provětrání nebude docházet a zásada konstrukční ochrany dřeva je porušena.

Čerpáno z knihy Ing. Martin Růžička, Moderní dřevostavba, Praha 2014, s. 26 - 28.