Instalační předstěna

20. července 2021

Úkolem instalační předstěny je především omezit prostupy přes parozábranu (parobrzdu), která často bývá i vzduchonepropustnou vrstvou (VNV) a chránit ji tak před poškozením.

Ing. Martin Růžička

V případě, že nepoužijeme instalační předstěnu, budeme nuceni na mnoha místech VNV porušit prostupem:

  • kabelů elektroinstalací,
  • krabicemi zásuvek, vypínačů a ostatních elektrických zařízení,
  • ostatními instalacemi - voda, kanalizace apod.

To zcela vyřadí vzduchonepropustnou vrstvu z funkce, což může především u difúzně uzavřených skladeb představovat významné riziko, hraničící s jistotou, že skladba nebude dlouhodobě fungovat. Je pak navíc nemožné dodržet např. požadavek na vzduchotěsnost.

Instalační mezeru využíváme především pro uložení instalací a vedení, které prostupují finální vnitřní povrch, avšak neprostupují do exteriéru. Instalační předstěna rovněž umožňuje vytvořit další vrstvu tepelné izolace, což může být výhodné z hlediska tepelně technického. Mezera vyplněná tepelnou izolací bude mít i jiný efekt při poklepu na finální obklad (sádrokarton). Dutá, nevyplněná, mezera působí na většinu z nás méně příznivě. V některých případech ještě instalační mezera umožní oddělit finální interiérový obklad od nosné konstrukce, což může být žádoucí, především pokud jde o přenos některých účinků zatížení a působení nosné konstrukce.

Obecně se snažíme procházet VNV co nejméně, každé takové místo co nejpečlivěji ošetřit a zajistit vzduchotěsnost, případně parotěsnost takového průchodu (v případě difúzně uzavřených skladeb).

Není to nic obtížného. Kromě speciálních průchodek, které se za tímto účelem prodávají, můžeme zapojit tradiční českou kreativitu a velice jednoduše navrhnout a vyzkoušet další řešení.

  • Pro utěsnění je třeba použít vhodné materiály s odpovídající životností.
  • Kolem průchodů musí být dostatek místa, aby bylo možné průchody správně provést.
  • Těsnění průchodů se musí provádět ve správné chvíli. Především návleková těsnění není možné použít dodatečně, ale naopak je třeba těsnění na kabel navléknout právě v okamžiku, kdy kabel prostrkáváme VNV. Vzhledem k tomu, že v rámci řešení průchodů často lepíme, potřebujeme suché povrchy a potřebnou teplotu.
  • Člověk, který těsnění a průchody provádí, by měl být jednak dostatečně zručný, jednak by měl vědět, proč je pečlivé provedení utěsnění důležité. Dosavadní kultura stavby má bohužel tendenci podobné "zbytečnosti" přehlížet a podceňovat a "nějaké těsnění prostupů" kabelů bývají předmětem nevázaného veselí pracovníků na stavbě, přičemž jeho nevázanost bývá přímo úměrná míře jejich informovanosti a znalosti. A přitom může jít o jinak velice zručné a pečlivé jedince, které jen nikdo neinformoval a nevysvětlil jim důvod požadovaného postupu a provedení.
  • Už autor návrhu, a dále projektant, by měl být obeznámen se zásadami prostupů a jejich řešením a neměl by tedy navrhovat např. tři vývody v těsné blízkosti, procházející skladbou ploché střechy, a to ještě u hrany střechy nebo dokonce v jejím rohu. V takovém případě nelze správně vyřešit nejen prostup VNV, ale ani zajistit správné provedení hydroizolační vrstvy.

Prostupy VNV a jejich řešení je typickým příkladem jevu, že nízkoenergetické a pasivní stavění nás nutí dělat věci jinak, aniž však to jinak musí být složitější, náročnější nebo dražší. Posun v kvalitě a celkové hodnotě takové stavby je ale velice významný.

Čerpáno z knihy Ing. Martin růžička, Moderní dřevostavby, Praha 2014, s. 69-70.