Životnost dřevostaveb

24. února 2021

Pro dřevo, podobně jako i pro ostatní materiály lze najít a stanovit optimální podmínky, ve kterých bude po co nejdelší dobu plnit svoji funkci a stejně tak lze určit podmínky a příčiny, které jeho životnost a funkčnost zkracují a omezují. 

Ing. Martin Růžička 

Životnost dřevostaveb

Pro dřevo, podobně jako i pro ostatní materiály lze najít a stanovit optimální podmínky, ve kterých bude po co nejdelší dobu plnit svoji funkci a stejně tak lze určit podmínky a příčiny, které jeho životnost a funkčnost zkracují a omezují.

Největším škůdcem a ohrožovatelem dřeva v konstrukcích je především člověk sám, a to špatným návrhem, provedením anebo údržbou a provozováním. Náš přístup může omezit životnost dřevostavby na několik málo let, stejně tak uchovat po řadu staletí.

Mezi další ohrožovatele dřeva v konstrukcích patří biologičtí škůdci dřeva, dřevokazné houby a dřevokazný hmyz. Obecně lze říci, že jak houby, tak hmyz napadají dřevo v okamžiku, kdy je snížena jeho imunita buď přímo stavem dřeva, nebo podmínkami, ve kterých se nachází. Případně kombinací obou faktorů. Zdravé dřevo v dobrých podmínkách je vůči vlivu těchto škůdců rezistentní. To je ale obecný přírodní princip, platící i pro rostliny, zvířata a nakonec i nás, lidské tvory.

Dřevokazné houby

Je třeba si uvědomit, že spory, zárodky dřevokazných hub, se vyskytují běžně kolem nás v ovzduší a jsou přirozenou součástí přírody, podobně jako bacily, bakterie nebo viry. Tuto skutečnost nelze nijak výrazně ovlivnit. Dostávají se tak téměř všude, ale pouze na některých místech a ve specifických podmínkách potřebných pro jejich další rozvoj dochází k jejich aktivaci a působení. Obecně lze říci, že iniciační podmínky musí být většinou výraznější než udržovací. Jinými slovy, aby se spory dřevokazných hub uchytily a začaly se rozvíjet, potřebují většinou větší vlhkost a vyšší teploty, než jaké jim pak stačí pro další růst.

Mezi nejnebezpečnější houby poškozující dřevo patří v našich podmínkách dřevomorka domácí. Je nenáročná, o to ale nebezpečnější. Nejlépe se jí daří na vlhkých místech s malým pohybem vzduchu, v teplotách do 30°C. Svým růstem vytváří jakési provazce, které jsou schopny prorůst i zdivo nebo méně kvalitní beton a pomocí kterých si dřevomorka přivádí potřebnou vodu a živiny pro další růst i z velice vzdálených míst. Její likvidace je svízelná, pokud vůbec možná. Jediným řešením často bývá napadené části zcela odstranit, tedy včetně zdiva.

Další houbou je koniofora sklepní. Pro svůj rozvoj potřebuje vysokou vlhkost, a proto se s ní nejčastěji setkáváme v místech kontaktu dřeva s vlhkým z divem, zeminou a v místech, kam zatéká, kde kondenzuje voda apod.

Mezi další dřevokazné houby patří trámovka plotní, čechratka sklepní nebo pornatka Vaillantova.

Dřevokazný hmyz

Jedno z největších nebezpečí pro dřevo z rodiny dřevokazného hmyzu představuje tesařík krovový. Dalším známým reprezentantem je červotoč umrlčí, který pro svůj rozvoj vyžaduje vysokou vlhkost dřeva, nad 19 %, a alespoň dočasné snížení teploty pod bod mrazu. Červotoč proužkovaný je menší než červotoč umrlčí a napadá hlavně jehličnaté dřevo, často i nábytek z něj, výjimečně dřevo listnaté. I on potřebuje poměrně vysokou vlhkost.

Můžeme tedy říci, že podmínkou pro rozvoj a působení většiny biologických škůdců je celkem vysoká vlhkost dřeva, cca nad 18 % hmotnostní vlhkosti.

Zásady pro dlouhodobě funkční konstrukci

Tisíciletí zkušeností s tímto materiálem poskytují ohromné množství informací, ze kterých můžeme čerpat a poučit se z nich. Jaké jsou tedy hlavní zásady a podmínky, aby dřevo mohlo v konstrukci dlouhodobě fungovat?

• Dřevo musí být zdravé, nepoškozené a nenapadené škůdci, ať už houbami nebo hmyzem.
• Po dobu zapracování dřeva do konstrukce (příprava, opracování, vlastní stavba) musí být zaručeny podmínky, které jeho stav nezhorší a nevzniknou podmínky pro napadení škůdci.
• Konstrukce musí být navržena a provedena tak, aby po dokončení stavby a po dobu její životnosti nenastaly podmínky, které by "imunitu" dřeva oslabily natolik, že by se stalo živnou půdou pro biologické škůdce nebo jinou formu způsobující jeho oslabení (degradaci). V této souvislosti hovoříme o tzv. konstrukční ochraně dřeva. To platí jak pro běžnou údržbu po dobu životnosti stavby, ale také v případě stavebních úprav, rekonstrukcí apod.

Tedy nic složitého. Jak ale takové podmínky zabezpečit v praxi? Základní pravidlo, osvědčené tisíciletími potvrzuje, že zdravé dřevo vydrží věky, pokud na něj přímo neprší nebo není vystaveno zatékání či jinému zdroji nadměrné vlhkosti, nesvítí na něj slunce a proudí kolem něj vzduch.

V běžné praxi však často nemůžeme zabezpečit optimální naplnění všech těchto podmínek. Například fasádní obklad je porušuje v tom, že na fasádu svítí slunce a taky někdy prší. Můžeme však dodržet podmínku odvětrání (odvětrávaná fasáda) a před účinky deště a slunečního záření dřevo chránit vhodným nátěrem, který je pak třeba obnovovat, aby byla podmínka ochrany dodržena.

A vlastní nosná konstrukce, tedy konstrukce stěn, stropů, krovu? Ta je v současné dřevostavbě ukryta uvnitř tepelné izolace a tím je splněna část základní podmínky, tedy není vystavena slunečnímu záření a přímo na ní neprší. Dodržení zbytku základní podmínky už ale bude složitější. Pokud je konstrukce uzavřena v tepelné izolaci, nebude, a ani dost dobře nemůže, docházet k nějakému proudění vzduchu, který by zajistil účinné odvětrání. V případě difúzně uzavřených konstrukcí je jakýkoli pohyb vzduchu přímo vyloučen. A otázkou je také onen zdroj nadměrné vlhkosti.

Jako jasnou poruchu a nežádoucí jev musíme označit zatékání do konstrukce vlivem špatně vyřešeného detailu, který časem přestal plnit svojí funkci (poškozeného a odtrženého oplechování apod.). To nemá s dřevostavbou jako takovou nic společného a je to porucha, kterou je třeba co nejrychleji odstranit a nejen zabránit dalšímu vnikání vody do konstrukce, ale promočené a vlhké části opravit, případně vyměnit a vysušit.

Vlhkost se však do konstrukce může dostávat i jiným způsobem než výše zmíněnou poruchou, a sice prostřednictvím difúze. Do špatně navržené nebo provedené skladby konstrukce se může dostávat nadměrné množství vlhkosti a hromadit se tam. Výrazně je tak porušeno základní pravidlo, že dřevo nesmí být vystaveno nadměrné vlhkosti. Správně navržená a provedená difúzně otevřená skladba konstrukce plně respektuje základní pravidlo konstrukční ochrany dřeva, včetně podmínky pohybu vzduchu, byť v trochu jiné formě, než pod jakým si větraný prostor běžně představujeme.

Text článku čerpán z publikace Ing. Martin Růžička, Moderní dřevostavba, Praha 2014, s. 23 - 27.