Dřevostavby v Evropě

18. srpna 2021

Evropa to měla složitější. 

Ing. Martin Růžička

Evropa představuje především mnohem pestřejší a různorodější prostředí, kde použití dřeva prošlo podstatně delším a komplikovanějším vývojem. Postupem času byly především z požárních důvodů ve městech nahrazovány původní celodřevěné stavby stavbami z kamene a následně z cihel. Kamenné a cihelné stavby získaly také na starém kontinentu jakousi vyšší prestiž a byly známkou bohatství, významu a moci.

Trh je tak "rozdroben" technologicky a také geograficky a je "zatížen" tradičními technologiemi, kulturou a rozdílným vnímáním hodnot všeobecně.

Obydlí v Evropě, je pak, daleko víc než v Americe, spojováno s pojmy jako je solidnost, trvalá hodnota, investice na několik generací apod. Tento přístup a postoj, zřejmě hluboce zakódovaný v nás, Evropanech, nás pak možná vede k potřebě stavět i dřevostavby alespoň podobně masivní a těžkopádné jako zděné a kamenné stavby. Těžko se pak ale divit, proč nejsou výrazně levnější.

Pro pochopení situace bude ale vhodné podívat se trochu do historie jak časově, tak geograficky.

Především to byly nové materiály a technologie, které se začaly objevovat koncem 19. století a které bezesporu znamenaly ve stavebnictví revoluci a otevíraly nové možnosti. Myslím tím především ocel a beton. O energetické náročnosti a o ekologii neměl nikdo tenkrát ani potuchy. Člověk, omámen svojí technickou mocí, se postavil do pozice vládce přírody s právem neomezeně, a často velice brutálně, čerpat její zdroje, které sami o sobě byly "zadarmo" a zdály se neomezené. Jako mnohokrát předtím v lidské historii, co je nové, musí být dobré, co je staré, nemá právo na další existenci.

V souvislosti s novými materiály vznikala i nová lobby, která celkem rychle ovládla situaci.

Tento vývoj s různou měrou intenzity můžeme pak zaznamenat téměř ve všech zemích Evropy, kde se předtím dřevo pro konstrukce běžně používalo.

Jistým přelomem v novodobé historii pak byla druhá světová válka, kdy průmyslově vyráběných materiálů byl nedostatek a člověk byl nucen sáhnout k tradičním zdrojům, tedy i ke dřevu. Po válce pak zaznamenává použití dřeva v zemích západní Evropy s tradicí využití dřeva pro konstrukci staveb (Švýcarsko, Rakousko, Německo, země Skandinavie) podstatný rozmach, ovlivněný i novými technologiemi určenými původně pro zbrojní průmysl a také trvajícím nedostatkem průmyslově vyráběných materiálů. Po válce už ale můžeme zaznamenat stabilní rozvoj dřevěných konstrukcí, které podobně jako konstrukce jiné materiálové báze mají svůj vývoj a výzkum, zázemí ve výuce na školách, v učilištích apod.

Čerpáno z knihy Ing. Martin Růžička, Stavíme dům ze dřeva, Praha 2005, s. 28.